Palo Macho
Tabula Rasa

„Poetické nemusí znamenať prázdne. Ľahko by sa dalo naladiť – podľahnúť vybičovaným náladám, bojovať, komentovať, zúfať, hodnotiť, …ale skús ťahať rovnú čiaru po ploche skla aj v tejto vypätej situácii. Skús si udržať myseľ v takom stave, aby si vedel zachytiť chvenie a nie exponované emócie. Udrž si aj napriek atmosfére a psychickému nastaveniu spoločnosti ten predchádzajúci stav, kedy bola hlava, ruka a technológia v súlade. Sústreď sa. Spomeň si, čo sa v histórii dialo za oknom a čo vznikalo maliarovi na plátne.“

Palo Macho, február 2021

Slovenský sklár Palo Macho (1965) pripravil pre Galériu Kaple vo Valašskom Meziříčí projekt z poslednej, najnovšej tvorby. Neostal ani tentokrát nič dlžný svojej povesti maliara originálneho myslenia a videnia, ktorý rád skúša nové veci. Absolvoval české sklárske školy (Nový Bor, Kamenický Šenov) a po štúdiách v ateliéri skla na bratislavskej Vysokej škole výtvarných umení sa profiloval ako maliar (v skle a na skle). Odvtedy má za sebou veľký kus cesty, počas ktorej sa svojou tvorbou nebál polemizovať s názorom, že vývin – tradícia moderného slovenského skla je hlavne vecou tvaru a priestoru (a optického brusu), vytrvalo skúšal, cizeloval, hľadal svoje vlastné cesty sebavyjadrenia. Dnes je pedagógom na svojej alma mater, má žiakov a pokračovateľov, ktorým sa snaží sprostredkovať otvorený pohľad na sklo (a vizuálne umenie všeobecne), s ktorým sa dá narábať neortodoxne a inovatívne. V tvorbe ostatných rokov sa pre Macha stal dôležitým menovateľom priestor, a nielen (maliarska) plocha. Dôležitú (aj funkčnú) úlohu uňho vždy zohrával rám, kovová konštrukcia, ktorá bola nielen „nosičom“ diela, ale ho kontextovala s okolím. Postupne sa však premenila na svojprávnu 3D štruktúru (po skúsenosti, ktorú mu priniesla spolupráca s fotografkou Janou Hojstričovou na spoločných projektoch), umožnila mu dívať sa a rozvíjať jeho koncept ako inštalácie in situ.

Nový projekt Pala Macha, ktorý „modeluje“ priestor bývalej kaplnky a je priam šitý na jeho mieru a mierku, už na prvý pohľad upúta svojou inakosťou. Na zmatnenom povrchu skiel pred nami defilujú stíšené, distingvované farebné gestá, siluety a tiene – rozostreté, nezaostrené, rozptýlené. Obrazne povedané, akoby neustále „vyjednával“ s médiom (maľby a skla zároveň), hľadal a skúšal ich limity. Plochy, matované sklené platne tu vystupujú ako „silové polia“ svojho druhu, kde sa zhlukujú raz (striedmo) vášnivé farebné gestá, pomaľované hrany skiel, inokedy jemné odtiene v letmých dotykoch, ponorené do svetielkujúcich hmlovín podkladu. Možno ich vnímať v detaile, ako jednotlivosti, ale zároveň ako celok. Tým, že Macho z nich vytvára zostavy, sklené „obrazy“, vstupujú do vzťahov, prekrývajú sa navzájom, prečnievajú, sú vyskladané z viacerých matných plôch, stajomňujú svoje vnútro a zároveň určujú vzájomné priehľady. Opreté o steny, predstavené pred ne, vstupujú plnohodnotne do priestorovej hry – stoja i ležia na stoloch – vytvárajú pocitový, rozochvený labyrint, v ktorom pohyb diváka je vedený/riadený nielen fyzicky, ale predovšetkým mentálne; a každá akcia v priestore prináša inú perspektívu, a tým aj ďalší vizuálny a estetický zážitok. Oči diváka sú na jednej strane namáhané – priťahované, aby prenikli do vnútra, pod povrch vrstiev skla, ktoré čiastočne skrývajú a čiastočne odkrývajú svoje maliarske vnútro, zároveň sú však expresis verbis – očarené – jemnosťou, delikátnosťou farebných tónov, nedefinovateľným magickým chvením, tiahlym tichom tejto nehmotnej a odhmotnenej maľby. Neodkazujú však na žiadnu skutočnosť, ani na žiadne transcendentno, iba na seba. Alebo na súlad, harmóniu, krásu, na svetlo ako také? „Nehľadám, ani nezobrazujem stratený raj, iný svet, východisko z labyrintu. Mám rád tento svet, tento labyrint, v ktorom žijeme. Toto zobrazenie je jeho súčasťou“, hovorí o svojom najnovšom projekte Palo Macho. Chcelo by sa dodať, že to – poetické, lyrické – v ňom obsiahnuté chce – vie(?) byť východiskom, podanou rukou, možnosťou vytúženej perspektívy...

Katarína Bajcurová

---------------------

Palo Macho (1965) je pedagogem na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě. Patří k nejoriginálnějším současným slovenským sklářům, a je známý především svými novátorskými přístupy. Výjimečnost jeho pozice je v tom, že se dlouhodobě zabývá malbou na skle a ve skle; v této oblasti už dosáhl pozoruhodné výsledky respektující doma i v zahraničí. Je malířem a sklářem zároveň, pohybuje se na pomezí dvou disciplín – malířství, které je disciplínou volného umění a skla, tradičně pokládaného za užitkové.

K barvě a malování skla se dostal na oddělení malby skla výtvarné průmyslovky v Kamenickém Šenově, kde vstřebal především řemeslo, znalost technologií spojenou s českou sklářskou tradicí. Na vysoké škole v Bratislavě – kde naopak nebyla rozvinutá tendence malby či malby skla – přemýšlel dříve v jiných prostorových a objektových dimenzích. K barvě a malbě skla se vrátil až během prvních let odborných zkušeností. Podnětem se pro něj stalo pedagogické působení na Škole užitkové umění v Lednických Rovinách (což je jediná specializovaná střední sklářská škola na Slovensku), kde nějaký čas vyučoval na oddělení malby skla. Jeho tvorba se opírá o dlouhodobý průzkum a důvěrnou znalost sklářských technologií, zejména v lehaném a taveném plochém sklu.

Macho propojuje barvy se sklem (jeho povrchem) podobným principem, jako je tomu v případě klasické malby. Nemá k dispozici plátno, ale skleněnou desku, ne barvy, jejíž tóny lze okamžitě vidět, ale pigmenty, které odkryjí konečný odstín až poté, co projdou ohněm. Malba má několik vrstev: podmalba se kombinuje s vnitřní malbou i s malbou na povrchu. Proto musí být vše předem vymyšlené, naplánované, ověřené. Přidanou hodnotou je autorské gesto, dotyk jako stopa rukou, štětce, špachtle … Nekonečný počet zkoušek předcházelo době, kdy z pece začaly vycházet tabule, které můžeme nazývat malbami sui generis. Autor preferuje práci s tabulovým sklem, s jeho tvarováním a deformací za tepla, která umožňuje vytvářet oboustranné malby – reliéfy, obrazy – objekty. Je možné chodit kolem nich, dívat se na ně z obou stran, přitom každá strana zprostředkovává jinou podobu malířského díla, která závisí nejen na stupni a typu pigmentu, zmatňování vnitra a povrchu, ale také na transparentnosti, pohlcování a vyzařování světelných barev, stejně jako vnější světelné reflexy mění reliéf obrazu. Macho vynalézavě zachází s průhlednými i krycími barvami, používá kovy, vápno, mat i lesk, rozděluje tabule na průhledné a neprůhledné části. Skutečnost, že při tavení kombinuje několik vrstev malířsky zpracovaného skla s jednoduchou linkovou kresbou, a to uvnitř i na povrchu, dává jeho obrazům – objektům reliéf, hloubku, iluzi vytvoření vnitřního prostoru, ale i děj. V poslední době se inspiruje poetikou geometrie, zkouší skrze sklo a malbu zprostředkovat fenomén nádoby, jinde zase přechází do jiné, protikladné plochy gestické exprese. V každém okamžiku se snaží odpovědět na výzvu hledání nových i nezavedených pravidel formování svých obrazů a objektů. Naposledy byl pozván ke spolupráci s několika renomovanými slovenskými umělci.

Navzdory tomu, že práce se sklem je pro Pala Macha vysoce intelektuální činností, podpořenou myšlenkovou úvahou opřenou o technologické dovednosti, přednostně nepočítá se samoúčelnou krásou či mystikou skla. Výsledné dílo v sobě nese silný emocionální náboj a obrazový asociační potenciál, inspiruje k meditaci i přemýšlení.

Kurátorka: Katarína Bajcurová

Architektonické riešenie výstavy: Marcel Benčík

Doprovodné programy

18.5.2021 Individuální komentovaná prohlídka výstavy

19.5.2021 Open space v rámci Mezinírodního festivalu cimbálu

20.5.2021 Open space v rámci Mezinírodního festivalu cimbálu

21.5.2021 Open space v rámci Mezinírodního festivalu cimbálu

22.5.2021 Open space v rámci Mezinírodního festivalu cimbálu

23.5.2021 Open space v rámci Mezinírodního festivalu cimbálu

24.5.2021 Komentovaná prohlídka pro SŠ

27.5.2021 Komentovaná prohlídka pro ZŠ

28.5.2021 „Tabula Rasa“ – projekce sérií fotografií dosavadní tvorby autora