Veronika Psotková — Grácie
komentovaná prohlídka s autorkou výstavy: 10. 06. v 16:00

Veronika Psotková — Grácie

Grácie bohyně půvabu a krásy byly vždy zobrazovány ve trojici jako jsou tři druhy dobrodiní 

DÁT, PŘIJMOUT, VRÁTIT…

“Při vytváření konceptu výstavy jsem došla k závěru, že pro mne není možné vytěsnit události posledních dvou let. Přijala jsem myšlenku, že mohu sochařsky - skrze figuru -ventilovat změť vlastních myšlenek a přetlak emocí.  Postupným přeléváním námětů, plastických představ a jejich cizelováním jsem pro sebe vygenerovala jednoduchý osobní glosář, heslovitého rádce pro všední dny, pro složitý svět, ve kterém se banální jistoty proměnily v pohyblivou půdu pod nohama.  Sochy se pro mne stávají jeho ilustracemi.
Centrálním motivem jsou Charitky neboli Grácie. Klasické sochařské a vůbec výtvarné téma, které je víc než kdy jindy aktuální a rezonuje. Bohyně, které je víc než kdy jindy potřeba v sobě probouzet a udržet bdící. Svůj osobní glosář pak propojuji s prostory galerie a nechám ho prorůstat její architekturou…  “   VKP

Kurátor výstavy Leszek Wojaczek

 


Práce Veroniky Psotkové je založena na principech realistického figurálního sochařství. Drátěné sochy, které vytváří, odkazují ke klasické figurální tvorbě. Od roku 2007 se paralelně ke své sochařské práci zabývá prostorovými instalacemi z drátěných soch, které šije z černé nebo pozinkované rabicové sítě. K tomuto materiálu došla v touze po odlehčení, doslova odhmotnění a rychlejší možnosti vyjádření. Tím, že jsou její sochy do velké míry transparentními skořepinami, mají snahu se prolínat do prostoru. Její dílo se tak stává dech beroucí prostorovou kresbou, která reaguje na dané světelné podmínky. Cílená práce s architekturou výstavního prostoru se zejména v posledních letech stává pro autorku zcela zásadní.

Veronika Psotková stále častěji využívá galerijní prostředí, pro které tvoří site - specific instalace a které ji umožnuje ještě více experimentovat se světlem. Umělé světlo pak hraje zásadní roli. Zdůrazňuje objem i strukturu, stejně jako kresbu stínu vznikající průsvitem skrz sochy. 

Veronika Psotková ve svých dílech zpracovávala náměty autobiografického charakteru. Glosuje každodenní reálné situace, skrze které zkoumá samu sebe a svůj aktuální svět.

Sochařka a výtvarnice Veronika Psotková (*1981 v Opavě) je absolventkou ateliéru Sochařství I na Fakultě výtvarných umění VUT v Brně (MgA., 2009). Vytvořila řadu instalací ve veřejném prostoru. Její tvorba byla představena na samostatných i skupinových výstavách jak v České republice, tak i v zahraničí.

 

 


ROZHOVOR

Řekněte nám něco o sobě. Odkud pocházíte a co vnímáte za Váš první střet s výtvarným uměním. Jak se Vaše tvorba vyvíjela od studia?

Narodila jsem se v Opavě (1981), po gymnáziu jsem pak žila a studovala tři roky v Olomouci ( učitelství M+VV) a poslední ročník jsem pak už absolvovala současně se studiem figurálního sochařství na FaVU VUT v Brně. Převážnou část dětství jsem strávila sportem a k tomu jsem navštěvovala “Lidušku”- to na mě mělo jednoznačně vliv a také to, že jsem měla potřebu stále něco vyrábět, zbožňovala jsem dědovu dílnu. Ale že se chci naplno věnovat umění jsem si uvědomila až poměrně pozdě v závěru střední školy.

V ateliéru ve škole jsem téměř výhradně sochy modelovala z hlíny a odlévala do různých materiálů, realistický přístup - figury, věci, cokoliv. Za zásadní moment považuji výstavu shodou okolností v Opavě v roce 2007, kde jsem se rozhodla vytvořit sestavu pěti soch z pletiva, abych vynechala zdlouhavé technologické postupy a tvořila rovnou z konečného materiálu. Tam vznikly první sochy z rabicové sítě - “Průzkumnice”, ve srovnání s dneškem byla forma velmi úsměvná… Věděla jsem, že drátěná bude i diplomová práce a postupně příbývaly další instalace. S každou další výstavou nebo projektem jsem měla pocit, že rozkrývám neuvěřitelně široký vesmír, který můžu ale jen po malých kouscích objevovat a to dělám doteď. Od toho začátku se to jen otočilo, že v tuto chvíli u mne výrazně převažují drátěné figurální sochy a instalace z nich.

 

Jaký je váš proces a přístup v tvorbě? Nastiňte, jakým způsobem započne práce v ateliéru na daném projektu?

Trochu se to liší od každé akce. Ale obecně asi platí, že když vymýšlím projekt, tak nejdřív tu věc musím vidět v hlavě, musí mi zapadat do konceptu toho, jak chci instalaci směřovat a potřebuji mít promyšleno, jak ji v daném prostoru sestavím. Pokud je to site - specific, tak se snažím “nasát” ten prostor, proniknout k němu. Celé mi to do sebe musí zapadnout jak ozubená kolečka… Velmi ráda také vystupuji z komfortní zóny, dávám si sama zadání, abych v nějakém ohledu udělala krok někam, kam jsem ještě nešla. Někdy skicuji, někdy si jen hledám podklady, procházím fotografie místa a technické parametry ať vím, v jakém měřítku pracuji a jaké možnosti ukotvení v prostoru mohu využít.  Pokud mám koncept někomu představit, vytvářím vizualizace - fotografie kombinované s kresbou

Až když jsem takto připravená, pustím se do tvorby soch v materiálu. Vytvořím si takovou stavebnici, kterou sestavuji až na místě, pro které je určená… v podstatě podle plánu, ale s mírou tvůrčí práce přímo na místě.

 

Jakým způsobem je pro vás důležitý samotný prostor pro prezentaci Sochy převážné tvoříte jen pro již předem vytyčené místo?

Prostor je pro mne zásadní. Pro předem vybrané místo tvořím v posledních pár letech stále, až na výjimky. Prostor je pro mě jednak inspirující a jednak mi vytváří určité hranice, mantinely, ve kterých se můžu pohybovat. U výstav samozřejmě nemůžu pokaždé dělat úplně novou kompletní sestavu , takže dělám transformace soch do nové instalace.
Tohle mne na tom strašně baví, že je to vždy, jakoby část toho původního místa do nich otiskla a šla s nimi, pro mne je to neodmyslitelné. Každá instalace je ale na novém místě jiná, unikátní.

 

Co je prvotním impulsem vedoucím ke vzniku děl. Na co Vaše díla poukazují, nad čím se zamýšlí a co vypovídají?

Asi teprve před třemi, čtyřmi lety jsem si uvědomila, že si sochama šiju, vpodstatě už od úplného začátku, takový osobní deník témat, která pro mne v tom běhu mají větší význam, než jiná. Témata “volných” prací nebo instalací vycházejí téměř vždy z toho, co se děje mě osobně. Často to můžou být i zdánlivé banality, které ale v daný okamžik byly nějak zásadní, že mi stály za “sochařský záznam”. Vznikají takové komentáře jak se proměňuji v čase - od  hledání svého místa v životě, proměny v ženu a hledání vlastní spokojenosti, o procesu stávání se a bytí matkou, manželkou a umělkyní v jednom… A myslím, že v té banalitě a také sebeironii a v zachycení určitého okamžiku nebo situace se možná  někteří poznávají.
U závěsných instalací, kromě toho, že tam mám vždy tu autobiografickou linku (ne vždy mám potřebu ji prezentovat:) zkoumám to, jak energie jednoho těla ovlivní skupinu a děj v ní. Jinak je pro mne velmi důležitá jejich kresebnost, křehkost a odhmotnění, které často korespondují s obsahem. Odpoutání od pevného podkladu - země nebo soklu - mi dává obrovskou svobodu, mě i sochám.

 

Pracujete vědomě v kontextu současné umělecké scény? Odkazuje vaše práce na nějaký umělecký směr nebo Vás zásadně ovlivnil určitý autor či země?

Současnou uměleckou scénu se snažím sledovat, ale připouštím, že žádný konkrétní směr nebo konkrétní současný autorský vliv necítím. Vnímám asi, že jsem mimo nějaký hlavní tvůrčí  současný proud. Určitě má na mne vliv klasické umění, akademismus  v mnoha variantách, secese, odraz v realistickém ztvárnění a schopnost si tu realitu stylizovat podle vlastních potřeb. Jsem takový typ autora fyzického dříče. Pokud jde o tu techniku mé práce, je to způsob zpracování, který jsem od začátku rozvíjela sama a stále ji rozvíjím. Zcela záměrně pracuji s estetikou a krásou tělesnosti…, to se v Česku už tolik nepěstuje.

 

Je pro Vás důležité sledovat, jak Vaši tvorbu vnímají ostatní? Vybavujete si nějakou konkrétní reakci, která Vám přišla zajímavá, nečekaná nebo třeba překvapivě úsměvná?

Sochy vytvářím v relativně malém ateliéru a sama ty instalace nevidím dokončené dřív než nainstalované na plánovaném místě. Reakce ostatních je pro mě velmi důležitá, protože podle pohledů  a zájmu o ty objekty, schopnost se do nich zakoukat a chuť je chápat, je pro mne indikátor toho, jestli jsem svou ideu tou formou dokázala předat.

Nejlépe si člověk vybaví reakce otevřeně znechucené, což se mi stalo jen párkrát, o to víc mne pobaví. Jedna starší paní vstoupila v Žilině do místnosti  s instalací  “Sauna”, to byl blackbox s UV svítící instalací, kde bylo pět oranžových mužů sedících v sauně. Během ani ne minuty s naprostým pohrdáním a výkřiky “Co to!”, “No fuj, že se nestydíte!” opustila celou výstavu…Vlastně mě pak mrzelo, že jsem neměla možnost se zeptat, co konkrétně jí tak pobouřilo.

 

Přibližte nám koncept Vaší výstavy a jaké jsou vaše plány do budoucna.

Koncept této výstavy pro mne byl trochu větší oříšek. Nějakou dobu jsem se bránila komentáři těch dvou covidových let, které byly v mnoha ohledech náročné, ale současně nám přinesly v koncentrované podobě “úkoly”, se kterými bylo třeba se vypořádat. V různých variantách se mi vracely náměty, které nekomentovaly konkrétní situace, ale spíš ty, které měly vést k mé vlastní stabilizaci… takové obrazové mantry, které je dobré si v určitých momentech uvědomit. Pro výstavu jsem vybrala díla, která mi rezonovala nejvíce a také souzněla s prostorem galerie. Motiv Grácií jsem zvolila také proto, že je v umění braný tak nějak automaticky po povrchu. Chtěla jsem si je prožít - naplno a po svém - a nahlédnout pod ten povrch, jak by  mohlo to téma a jeho legenda být užitečná proměnám společnosti v této divné době, která ale byla původně “jen covidová a také online-ová” a pak s dramatickou intenzitou přešla do toho, co se děje jen pár set kilometrů odsud a odráží se k nám.

 

V tuto chvíli mám tvůrčí plány jen pro blízkou budoucnost - čekají mne dvě větší výstavy v Garten Pristin u Hannoveru a jedna velká mezinárodní výstava NordArt 2022 v německém Büdelsdorfu. Nějaké menší projekty jsou v rozběhu a co přijde dál se uvidí. Mám představu, jakým směrem bych se chtěla posouvat, budou -li k tomu podmínky.

Termíny

  • St 20.4.2022, 18:00 — Pá 10.6.2022, 17:00

Vstupné

50 Kč

Místo konání

Galerie Kaple

Pořadatel

Galerie Kaple

Videa

Obrázky