Petr Dub
Bůh si to žádá

Doba, ve které žijeme, je typická nadužíváním kulturních historických symbolů, z kterých se stávají prázdné fráze. Impulsy, z ní plynoucí, poukazují, že křesťanská tradice, která je součástí naší evropské identity, je již mnohdy jen neprocítěným prázdným obratem. Instalace Petra Duba zpracovává tento moment vyprázdnění kulturních vzorců vztažených k tématu maskulinního dobývání žen na pozadí středověké rytířské kultury.

Petr Dub nezvykle vedle obrazů prezentuje i celou řadu prefabrikátů, tzv. ready made, které se odkazují ke konzumní společnosti. Vytváří prostor pro historické a kulturní odkazy při ohledávání kulturního a ideového prázdna, kterým jsme obklopeni. Vizuální komunikace, v niž jsme zavaleni nekonečným proudem informací a vizuálních podnětů, je pro nás stále složitější pro správné čtení významů a jejich uchopení. Sebeidentifikace se tak stává stále složitějším procesem a hledání nových kulturních vzorců nás mnohdy svádí na cesty alternativních světů. Současně se instalací nese prvek eskapismu, který protéká jednou vrstvou části objektů, jež odkazují k současné estetice zdánlivě nekonečných fantasy seriálu, larp kultuře či neoromantismu v současném umění.

Jisté obracení se k historickým zdrojům, konkrétně fascinace středověkým soubojem slova a obrazů s tématem rytířství a zobrazování mužství a ženství se stalo klíčovým východiskem výstavy DEUS VULT – BŮH SI TO ŽÁDÁ. Petr Dub se zde přímo volně odvolává k provolání papeže Urbana II. na koncilu 1095, který v Clermontu odstartoval křížovou výpravu. Autor si klade kruciální a otevřeně utopisticko-bezradné otázky vztažené k současnosti: Co si bůh žádá nyní? Jaké nové autority se nabízejí?

V kontrastu s generací „sněhových“ vloček, kterou vztahuje k současnému uchopení mužství v západní kultuře, tak autor otevírá témata spojená se současným uchopením feminismu. Maskulinní role dobývání, ale současné ochrany je tak dávána do kontrastu s pozicí ženství, které je ve své podstatě křehké, ale současně silné v rámci nově vydobytých společenských pozic. Výstavu lze číst jako hledání nových interpretačních polí. Médium obrazu je tak Petrem Dubem eliminováno na jistý rám, ve kterém se apropriací historických středověkých obrazů dostává až na samotnou podstatu uchopení adorace k ženám. 

Kurátorka výstavy: Lenka Sýkorová

Petr Dub (*1976) v roce 2012 zakončil doktorské studium na FaVU VUT v Brně autorskou publikací s názvem Vybrané postkonceptuální přístupy v současné české malbě. Ve vlastní umělecké tvorbě se věnuje především zkoumání kapacity současné malby, objektu, instalace a jejich vzájemných přesahů v architektuře či ve veřejném prostoru. Autorova diplomová práce s názvem UNFRAMED byla vybrána pro evropskou přehlídku Start Point a cyklus TRANSFORMERS mezi díla finalistů mezinárodní ceny The Sovereign European Art Prize pořádané Královskou nadací v Londýně pod záštitou aukční síně Christie‘s. Autor byl nominován na cenu Essl Art Award Cee a zařazen do cyklu Start Up organizovaného Galerií hlavního města Prahy. Je spoluzakladatelem fotografické platformy Studio Flusser a od roku 2018 vede na pražské Akademii výtvarných umění spolu s Markem Medunou jeden z malířských ateliérů.

• Řekněte nám něco o sobě. Odkud pocházíte a co vnímáte za Váš první střet s výtvarným uměním. Jak se Vaše tvorba vyvíjela od studia a jak vnímáte pedagogickou činnost?

Umění jsem si vybral jako kompas pro orientaci na rozbouřeném moři předcházejícího života. Na vysokou uměleckou školu jsem nastupoval nikoliv po umělecko-středoškolské drezůře, ale z vlastního rozhodnutí v sedmadvaceti letech. A šlo o nejšťastnější rozhodnutí, které jsem kdy udělal.

Vlastní studium jsem na FaVU pojal odpovídajícím způsobem a vystřídal hned řadu různých ateliérů (od Petra Veselého, Martina Mainera, Petra Kvíčalu až po Václava Stratila). Velmi rychle jsem si ale uvědomil, že ve svém věku nepotřebuji, aby mi někdo z vedoucích nastavoval hodnotový systém, ale aby mi byl partnerem v kritické diskuzi o současném umění. Toho se mi paradoxně dostalo až na stáži na pražské UMPRUM v ateliéru Jiřího Davida a Milana Saláka o několik let později. Podobným způsobem se snažím vést i ateliér Malba IV na pražské AVU, kde poslední tři roky pedagogicky působíme společně s Markem Medunou.

To, co mne čekalo po finálním návratu do Prahy, by se dalo popsat jako hledání vlastního místa na domácí umělecké scéně. A s tím je návazně provázáno téměř vše v mé kariéře. Kdybych žil o 500 km více na západ či na východ, dělal bych patrně docela odlišné věci.

• Jaký je váš proces a přístup v tvorbě? Nastiňte, jakým způsobem započne práce v ateliéru na daném projektu?

Obávám se, že moje odpověď není příliš romantická. Potřebuji udržovat pravidelné pracovní návyky, plánovat jednotlivé cykly a na ně napojené výstavy či instalace. Současně se snažím neuzavírat novým experimentům. V ateliéru každopádně potřebuji čisto a uklizeno, jinak se na práci nedovedu soustředit. Čelím tak zejména nepořádku ve vlastní hlavě, kde se pochopitelně uklízí zdaleka nejhůře.

• Co je prvotním impulsem vedoucím ke vzniku děl. Na co Vaše díla poukazují, nad čím se zamýšlí a vypovídají?

Impulzem? Doba, ve které žijeme. Symptomy naší kultury a pochopitelně dějiny umění. A pokud jde o to, o čem vypovídá moje práce, byl bych raději, aby je hodnotili druzí.

• Pracujete vědomě v kontextu současné umělecké scény? Odkazuje vaše práce na nějaký umělecký směr nebo Vás zásadně ovlivnil určitý autor či země?

Jsem přesvědčený, že žádné umění mimo kontext existovat nemůže. Tzn. že se vždy poměřujeme jak s historií umění, tak s nastavením.

• Je pro Vás důležité sledovat, jak Vaši tvorbu vnímají ostatní? Vybavujete si nějakou konkrétní reakci, která Vám přišla zajímavá, nečekaná nebo třeba překvapivě úsměvná?

Nepochybně je pro mne zajímavé, jak moji práci vnímá okolí. Právě v daném ohledu mne baví vystavovat v domácích regionech nebo v zahraničí, protože vaše práce se vždy dostává do nového čtení a lidé bývají v reakcích často otevřenější, nežli vaše bezprostřední okolí.

A pokud jde o konkrétní reakci? Těsně po škole se moje práce UNFRAMED dostala do prestižního výběru diplomových prací Start Point díky Marcelu Fišerovi a Edith Jeřábkové. Pro mne to byla obrovská výzva a popravdě i dost respektu. Internetové diskuze (2009) byly tím časem ještě v plenkách, ale na jednom fóru mne zaujala následující diskuze:

Uživatelka Dereti: „…Petr Dub se mi třeba i docela líbil.“

Uživatelka fialova.hrozinka: „Petr Dub by se mi taky líbil, kdybych nevěděla, že je to nafoukanej šulda (to není sprostá nadávka, kdyby náhodou…)

Uživatelka Dereti: „tak tohle jsem naštěstí při prohlížení obrazů nevěděla ;)

Od té doby doby komentáře pod články nečtu a ušetřil jsem si tak hodiny depresí.

• Přibližte nám koncept Vaší výstavy a jaké jsou plány do budoucna.

 Aktuální výstava pro Galerii Kaple se může zdát pro diváka, který nezná moji práci, formálně velmi odlišnou od mé dosavadní, ale v principu se dotýká témat, se kterými pracuji již několik let. Spojuji v ní historické odkazy k etablování naší západní kultury a jistý pocit kulturního nebo ideologického prázdna, které nás dnes obklopuje. Současně registruji naše snahy o útěk do alternativních časů či světů a to včetně nejmladší generace umělců a umělkyň, se kterými se dnes potkávám na AVU.

Každý den jsme bombardováni nekončícím proudem informací a vizuálních podnětů, ale jejich významy a hierarchie se zdají být jen těžko uchopitelné. Zajímá mne proto obracet se k historickým zdrojům až archetypům, ze kterých naše západní civilizace pochází a aktuálně jsem si zamiloval středověk. Přijde mi zajímavé, jakým způsob se v něm mísí souboj slova a obrazu. Fascinují mne pojmy jako rytířství, víra nebo zobrazování mužství a ženství v kontextu dané doby, o které máme ambice mluvit jako o čisté, plné ideálů a nedotčené našimi současnými problémy, ale i výdobytky.

Titul výstavy DEUS VULT – BŮH SI TO ŽÁDÁ je tak v podstatě volnou interpretací provolání papeže Urbana II. na koncilu v Clermontu, které v roce 1095 poměrně spontánně odstartovalo první křížovou výpravu. Paralelně se nabízí patetická otázka, co si Bůh žádá dnes? Od koho, jakou cestou promlouvá, ke komu a popřípadě kdo by měl za co vést naši vlastní svatou válku dnes? V co dnes vlastně věříme…?

Výstava je víceméně věnována mužskému principu nebo ještě lépe jeho zpodobňování, zatímco navazující říjnová instalace pro Festival současného umění v Prostějově se naopak věnuje obrazoborectví představ o ženských ideálech. V březnu 2023 mne čeká výstava s Janou Bernartovou v pražské galerii EtceteraArt. Půjde o naši druhou společnou partnerskou výstavu po třinácti letech a mám za to, že touto expozicí moje současné kroužení kolem podobných témat na nějakou chvíli uzavře.

Doprovodné programy

14. 9. 2022 Vernisáž výstavy s účastí autora

14. 9. 2022 Komentovaná prohlídka s autorem výstavy

15. 9. 2022 Komentovaná prohlídka s autorem výstavy

20. 9. 2022 Komentovaná prohlídka pro SŠ

22. 9. 2022 Komentovaná prohlídka pro SŠ

27. 9. 2022 Workshop pro ZUŠ – Rytíři současnosti

5. 10. 2022 Komentovaná prohlídka pro ZŠ

6. 10. 2022 Komentovaná prohlídka pro SŠ

19. 10. 2022 Komentovaná prohlídka pro ZŠ

20. 10. 2022 Workshop – Rytíři současnosti

25. 10. 2022 Komentovaná prohlídka pro SŠ

2. 11. 2022 Workshop a přednáška pro ZŠ – Galerie v prostoru, prostor v galerii

15. 11. 2022 Komentovaná prohlídka výstavy