Josef Divín
Ultima Thule

Josef Divín

Josef Divín pomocí různých technologií zpracování skla (foukání a ručního tvarování na huti, natavováním kovových fólií, leháním, broušením, rytím atd.) zpracovává náměty převzaté často z krajiny a architektury. Ve skleněných objektech a obrazech zaznamenává nejen žhavou prchavost chvíle jejich vzniku, ale také osobní pocity z různých míst, které ho ovlivnily. Se zneklidňující emocionalitou dodává svými abstraktními uměleckými díly svědectví o vlastním osobitém vnímání skutečnosti. Již 16 let se zabývá natavováním stříbrných folií na sklo. Svou tvorbu prezentoval od roku 2000 na 50 samostatných výstavách a 220 ti společných se účastnil. Jeho práce je zastoupena v tuzemských i zahraničních sbírkách (Itálie, Slovensko, Francie, Itálie, Německo, Belgie, Dánsko, Polsko, Bulharsko, Holandsko a USA).

 

Kdysi jsem napsal: Sklo existuje v mnoha formách. Typická je jeho čirost, lesk, zářivost. Je bohatě hýřivé. Od žhavé suroviny božské jako sálající láva. Zpracováno neuvěřitelným množstvím technik. Je možno vidět ho i v podobě tajemné, v hlubokém zamyšlení jednoduchého tvaru. Nebo nastanou chvíle, kdy vlastnosti skla potlačíme a sklo se stane výchozím materiálem k experimentům, excesům, expresi a existencionálním situacím. Skoro ve všem, o čem je tu psáno, se Josef Divín pohybuje. Je dítětem štěstěny. Byl verifikován jako talent ihned po příchodu na školu. Nepatří k těm, co dlouho hledají, než se dokáží prosadit. Leccos zvládá s lehkostí. Jakoby neměl pochybnosti.
Jistěže je má. Ale nesděluje je. Lze mu přát, aby jednou objevil ULTIMA THULE, zemi někde až na konci světa, nedostižně vzdálenou,
nejzazší, a tam, obohacen, vynesl pro nás ještě další a nová díla.

Prof. akad. mal. Vladimír Kopecký

 

 

Na vernisáži promluví Mgr. Petra Hejralová

 

  • Řekněte nám něco o sobě. Odkud pocházíte a co vnímáte za Váš první střet s výtvarným uměním. Jak se Vaše tvorba vyvíjela od studia a jak vnímáte pedagogickou činnost?

Ateliérovému sklu se věnuju více jak 20 let, což mě zřejmě vyprofilovalo na znatelné indicie u mé tvorby. Stejnou dobu jsem úzce spjatý se Střední uměleckoprůmyslovou školou sklářskou zde ve Valašském Meziříčí. Nejdříve jako student, poté jako pozorovatel a propagátor a v současnosti jako vedoucí oboru Design skla a světelných objektů ( od roku 2008 ). Nesmírně si vážím všech odborníků, výtvarníků a pedagogů, kteří mě celá ta léta vedli a určitě i formovali. Snažím se svým studentům předávat to co vím, umím anebo co mě zajímá. Studenty připravuju na přehlídky designu a všech soutěží spojených s výtvarným uměním.

 

  • Jaký je váš proces a přístup v tvorbě? Nastiňte, jakým způsobem započne práce v ateliéru na daném projektu?

Můj guru a profesor, sklářský výtvarník Vladimír Kopecký, který je spjatý i s naší Sklářskou školou vždy říkal: „ Dělám co dělám – nic s tím nenadělám“. Tvorba si myslím, že je otázkou především svobody daného výtvarníka. Do alchymie procesu vzniku vidí jen autor, takže si své pocity a přístup nechávám jen pro sebe. Výsledek, který vznikne pak může návštěvník vidět na výstavách.

 

  • Co je prvotním impulsem vedoucím ke vzniku děl. Na co Vaše díla poukazují, nad čím se zamýšlí a vypovídají?

Prvotním impulzem ke vzniku díla je u mě touha. Snažím se vycházet z jednoduchých tvarů, pestrosti struktur natavené folie, kresbou. Vlastně na huti stříbrnou folií kreslím a maluju – tedy na foukané tvary. Vždy je to otázka několika desítek vteřin. To co chcete, musíte mít nastudováno předtím. Pak se nedá chyba vrátit. Zřejmě je to spíše na kurátorech, sběratelích a teoreticích, aby popsali charakter mých prací….. snažím se přenášet do skla vjemy a pohledy z navštívených míst, často to jsou kompozice, kde hraje hlavní úlohu ztvárnění vítr, voda, led, ticho, večer, hora, architektura, krajina…. Jednotícím a rozpoznatelným prvkem v mé tvorbě je natavování a spékání stříbrných folií, brusičská práce s „kopnou“, nebo přebrušování celého tvaru – tomuto zpracování a programu se věnuji více jak 20 let.

 

  • Pracujete vědomě v kontextu současné umělecké scény? Odkazuje vaše práce na nějaký umělecký směr nebo Vás zásadně ovlivnil určitý autor či země?

Určitě mě ovlivňuje spoustu výtvarníků, technik a technologií napříč časovým sletem několika staletí. Obdivuji díla, která v sobě nesou charakter, nedají se napodobovat, jsou stále platné a nadčasové. Většina z nich se zabývají krásou, estetikou, filosofii a řemeslem. Krása -to je slovo, které se jakoby vytratilo z textů současných teoretiků, nebo se stalo slovem nepatřičným – nemodním. Rád sleduju čerstvé absolventy vysokých škol napříč obory. Před několika týdny mě uhranula konceptuální a malířská tvorba Břetislava Malého. Léta sbírám grafiky Lenky Falušiové. Obdivuji Italskou kulturu. Sbírám staré vánoční ozdoby, snad si z kouzelných, křehkých tvarů beru nádech jakési inspirace - možná. Ach toho je tolik co mi dělá radost, že bych to sepisoval dost dlouho…..

 

  • Je pro Vás důležité sledovat, jak Vaši tvorbu vnímají ostatní? Vybavujete si nějakou konkrétní reakci, která Vám přišla zajímavá, nečekaná nebo třeba překvapivě úsměvná?

 

Ne. Soustředím se na svou tvorbu, na lidi, věci a činy, které obdivuju a přináší mi nějaký užitek, prožitek, váhu a obdiv. Co si lidé myslí o mé tvorbě mě vlastně nezajímá. Člověk – sběratel – architekt - nebo galerie jsou předem připravené a seznámené s mou tvorbou a přístupem. Vědí, co chtějí a proč.

 

  • Přibližte nám koncept Vaší výstavy a jaké jsou plány do budoucna.

Pro galerii Kaple ve Valašském Meziříčí jsem vybral kolekci 47 skleněných obrazů mapující krajinu. Sestava desek je koncepčně rozhozena na dominantní stěnu v podobě jakéhosi obřího mraku. Tyto desky vznikly na téma ULTIMA THULE – vzdálená a nedostižná krajina. Název výstavy dal právě Vladimír Kopecký. Tento termín se objevuje v textech mých autorských publikacích z let 2017 a 2021. Obrazy jsou provedeny technikou fusingu – lehané sklo na sádrové, nebo skelné tkaniny. Dále jsou na sklech zatavovány nerosty, stříbro, platina, sklářské pudry a sklářské barvy.  Druhou dominantní kompozicí na výstavě je dlouhá diagonální linka, na které se nachází foukané tvary – Nádoby. Foukané tvary, které nazývám nádobami, mají důležité poznávací znamení a to kopnu, část, která se automaticky tradičně u foukaného designu odstraňuje. Já ji naopak cíleně ponechávám a pracuji s ní jako s kompaktním tvarem. Všem tvarům tak ubírám jejich užitkovost, nejsou to jen vázy, stávají se z nich svébytné objekty, které vnímám jako nádobu. Dané tvary foukám jak z volné ruky, tak z části do dřevěných či sádrových forem. Obdivuji staré antické, etruské, byzantské tvarosloví a důmyslné půdorysy chrámů. Všechny práce jsou z let 2021/2022 a jsou připraveny pouze pro tento prostor. Architektonickou koncepci výstavy jsem svěřil sklářskému výtvarníkovi Palu Machovi z Vysoké školy výtvarného umění v Bratislavě.

Plány do budoucna? – Během mezinárodního roku skla, který právě probíhá, jsem toho stihl víc, než jsem si myslel. 15 výstav a prezentací, z toho 4 v zahraničí, vydání nové autorské knihy ve spolupráci s excelentním sklářským výtvarníkem, pedagogem a grafikem v jedné osobě Martinem Hlubučkem. No je toho dost, do vánoc mě ještě čeká pět dalších výstav. Ale když něco děláte rádi a propadnete tomu, tak z toho není východisko – jsem za to moc vděčný.

Termíny

  • St 22.6.2022, 18:00 — St 31.8.2022, 17:00

Vstupné

50 Kč

Místo konání

Galerie Kaple

Pořadatel

Galerie Kaple

Videa

Obrázky