TOMÁŠ VANĚK
Particip č. 187

Studium:

1990-1997 Akademie výtvarných umění v Praze, ateliér Jiřího Sopka a Vladimíra Kokolii

Vybrané samostatné výstavy:

2012 particip č. 158, DADS galerie, Liberec
2011 particip č. 143, čas je čára je čas, Galerie Na shledanou, Volyně
2011 particip č. 129, Galerie Cella, Opava
2010 particip č. 39, sbírka popisů situací, Galerie kresby Minikino v Ostravě
2009 Před participy / Particip č. 93,Galerie Kabinet T, Zlín
2009 Particip č. 92, Audiosituace, Dům umění České Budějovice
2008 Particip č. 81, tekuté zábradlí, experimentální prostor ROXY/NOD v Praze
2007 Particip č. 70, běhání v galerii, Moravská Galerie v Brně
2006 Particip č. 56, Galerie 36, Olomouc
2005 Particip č. 46, Metoda „mysli kulatě jednej hranatě, ETC Galerie v Praze
2004 Particip č. 39, Camden Arts Centre v Londýně

Tomáš Vaněk (1966) patří ke generaci, která na českou výtvarnou scénu nastoupila v polovině 90. let. Jeho tvorbu bychom mohli charakterizovat jako zkoumání prostoru „mezi“ – mezi realitou a fikcí, mezi umělcem a divákem, mezi tvůrčím a rutinním přístupem, mezi soukromým a veřejným, mezi percepcí a vědomím – anebo taky mezi předmětem a jeho stínem.

Po absolvování AVU inicioval Vaněk se skupinou Bezhlavý jezdec (1999) projekt pro vývěskovou skříň v ul. Komunardů v Praze-Holešovicích (v rámci výstavy Umělecké dílo ve veřejném prostoru), jejímž smyslem bylo konfrontovat umělecké postupy s každodenním provozem ulice. V této aktivitě pak pokračovala i skupina PAS (2000), která ji rozšířila i do dalších evropských měst – jako formu konfrontace s jiným kulturním prostředím.

Otevřenost, jež charakterizuje tuto iniciativu, je typická i pro další Vaňkovy realizace, které označuje souhrnným názvem Participy. Jak sám název napovídá, Vaňkovi jde o zaktivování divákovy percepce a participace na čtení díla. Používá převážně techniku sprejování přes šablony – na zdech galerií i ve veřejných prostorách sprejuje reálně vyhlížející předměty, což vytváří určité napětí mezi realitou a fikcí. Sprejování přes šablony je sice metoda typická pro street art, Vaněk však zobrazuje předměty, jež do daného prostředí typicky patří (např. domovní zvonky – Particip č. 8, hydrant, elektrické osvětlení, přibitý hřebík atd.) anebo by na tom kterém místě teoreticky být mohly (nepatřičně působící chatařské dřevěné obložení v prostoru galerie – např. Veletržní palác, Futura), čímž vytváří posuny v našem vnímání a očekávání. Pro Vaňkův sprejerský přístup bychom si mohli vypůjčit definici lidského konání jakožto „taktiky“ od de Certeaua (Praxe každodenního života): na rozdíl od „strategie“, jež si nárokuje své vlastní místo, autonomní jazyk a svrchované postavení, taktika své vlastní místo postrádá, projevuje se v izolovaných akcích, využívá „příležitostí“, závisí na nich a je tak nevyhnutelně mobilní. Vaňkovy participy fungují podobně, jsou závislé na okolnostech, formou jednotlivých akcí vstupují do reálného prostoru a demonstrují, že „prostor je praktikované místo“ (de Certeau).

V jiném případě, v projektu „Moje Škoda“ (Particip 18), využil Vaněk součástek vlastního rozebraného auta jako šablon pro vytvoření nástěnného obrazu, v němž do plochy přestříkané obrysy jednotlivých součástek vytvořily kompozice takřka abstraktního rázu, funkční aspekt se změnil v čistě estetický, opět při zachování určitého napětí sféry „mezi“ – mezi dvěma způsoby čtení.

Příklady vskutku „participačního umění“ je Particip č. 67, kdy Vaněk zve diváky, aby se autorsky podíleli na pokračování komiksu, Particip č. 39, jakási sbírka popisů všednodenních situací, pocitů a paradoxů myšlení, jež nám všem zřejmě přijdou povědomé, anebo Particip č. 15, kdy si návštěvník Městské knihovny mohl pod skutečnou signaturou vypůjčit sešit s Vaňkem nasprejovanými šablonami. V posledně jmenovaném případě vstoupilo umělecké dílo do jiného systému a stalo se přímou součástí systému běžného provozu (opět tedy do jakéhosi hraničního území „mezi). V sešitech, které si bylo možné v knihovně zapůjčit, se Vaněk věnoval též možnostem percepce (proměny znaku při rychlém listování). To je princip, jenž využil i v Participu č. 14 (periferní animace šipky nasprejované na pilířích mostu Elektrické dráhy), a i později, při zkoumání limitů zorného pole.

V posledních letech se Vaňkův zájem obrátil i k referencím na avantgardní umění – například převedení vizuálních básní V. Burdy do reálné, trojrozměrné podoby (Otvory), anebo vytváření audiosituací s využitím binaurálních mikrofonů (např. Particip č. 93 pro Dům umění v Českých Budějovicích).Jako vzdálená ozvěna abstraktní malby působí zprvu vizuálně-hudební performance, tzv. Živá partitura, Vaňkova participace č. 52 (společný projekt s Tomášem Dvořákem aka Floexem), kde při živém koncertu různých interpretů snímá webová kamera jednoduché geometrické tvary, které Vaněk sprejuje na plátno, počítač je ve formě samplů ukládá, aby pak v druhé části performance Vaněk tyto fragmenty-samply znovu použil , různě je kombinoval a modifikoval, a spolu s improvizací hudebníků tak vytvářel novou, živou mixovanou hudbu.

Kurátor výstavy: Leszek Wojaczek

Více o vystavujícím: Tomáš Vaněk

Facebook událost

DOPROVODNÉ PROGRAMY

2. 12. 2015 18.00 hod. vernisáž výstavy Tomáše Vaňka

3. 12. 2015 10.00 hod. komentovaná prohlídka s autorem výstavy

10. 12. 2015 17.00 hod. art studio - malování podle obrazu

11. 12. 2015 16.00 hod. workshop pro děti

13. 12. 2016 17.00 Dílo Tomáše Vaňka, Open studio pro rodiny

18. 12. 2016 10.00 hod. lektorský program pro studenty k výstavě Tomáše Vaňka

5. 1. 2016 10.00 hod. prezentace: Akademie výtvarných umění v Praze a rektor Tomáš Vaněk

14. 1. 2016 17.00 hod. workshop pro studenty